Červenec 2011

Odlet, přílet, odlet, přílet a pořád dokola.. =D

19. července 2011 v 23:53 | Kolda |  zprávičky
Krásný večer,
jsem tu jen na skok, během tří dnů, které jsem tady (v Čr a doma) byla, jsem moc času neměla, tak sem zaskakuju aspoň poslední večer před dalším odletem do Tramtárie.
Nějak špatně jsem si to zařídila, moře hned takhle po sobě, ale co se dá dělat. Je ale špatný, že se mi zase prodlouží autoškola. Na konci června už mě zbývaly dvě jízdy a od té doby jsem za tím neseděla. Protože jsem pořád byla pryč a teď bud dál (ale teď i ti v autoškole), takže závěrečky budou až v srpnu.. =( No to bude něco.. Měsíční pauza těsně před zkouškama..
A po návratu - 27.7. - budu mít zase 4 dny volno a pak hurá na chaloupku! =D Ale třeba se tady stihnu objevit. =)
A určitě napíšu jak o Mallorce, tak o Bulharsku. Hlavně kvůli sobě, abych na to nezapomněla. =D Loni jsem totiž nenapsala nic o zájezdu do Anglie a už si nepamatuju, jak se jmenovala naše první rodinka, u které jsme bydleli. Ale třeba to ještě doženu.. =)

Tak se mějte nádherně a užívejte si prázdniny (kdo je má)! =D =*

Bye Bye Miss American Pie... aneb ze soustředění k moři 8)

7. července 2011 v 23:04 | Kolda |  milý deníčku...

Krásný večer!

Chtěla jsem dát vědět už před týdnem, ale odjezd se trochu zkomplikoval při zařizování v autoškole (zkoušky mi totiž byly den před soustředěním naplánovány na 8. a já se to ještě pokoušela změnit, protože na soustředění jsem opravdu čas neměla.), hledání nafukovací matrace a hlavně stávka internetu v mém počítači, takže i ten kousek, co jsem měla nachystaný, jsem už sem nemohla přihodit. Never mind.
Tak, když už jsem to zmínila, včera jsem se vrátila ze soustředění a, musím se pochlubit, žiju! A překvapivě jsem přežila i bez puchýřů na nohou (nebo aspoň velkých a bolavých). Těžko tomu uvěřit, když jsem kvůli nemocem měsíc a půl netancovala a měla s sebou ještě docela nové taneční boty (Naštěstí i ty staré a střídala jsem to občas i na boso, když už to nešlo =D) a s tréninky nás nešetřili. Od devíti hezky hodinové pohybovky na zahřátí (ne, že by z nás přitom zahřívání pěkně nelilo, hlavně když se do toho přidalo posilování - a tady zase - ne, že by se nehodilo =D), pak rychle převléknout, přezout a do čtvrt na jednu hezky poskakovat v rytmu latiny. Obídek (i večeři) jsme měli zajištěný v příjemné hospůdce asi sedm minut pěšky a po návratu jsme měli až do půl třetí volno (což vzhledek k započítání oběda byla tak hodinka a půl - kdy se většina z nás snažila ještě dospávat =D). Pak následovala hodinka a půl standartu, kdy jsem si víc, než dobře uvědomovala, jak mi chybí můj taneční partner, ktrerý kvůli operaci nemohl jet s námi.
A hned po ní jsme si spokojeně každý den pochodovali do místních malých lázní, kde jsme měli na hodinku pronajatý vnitřní vyhřívaný bazén. No, vyhřívaný... Asi jsem moc náročná, ale 28° není zas tak moc, jak by se mohlo zdát. Taky jsem se v něm zase nachladila, i když jsem si dva dny předtím konečně vyléčila kašel. Takže jak jsme s panem Rosypkou říkali, protože s kašlem na tom byl stejně, zdravá tuberkulóza. Naštěstí to docela kompenzovala a opár stupňů teplejší výřivka.
Po bazénu jsme většinou zamířili na věčeři (kromě předposledního večera, kdy jsme si u sokolovny, ve které jsme přebývali, udělali posezení a grilovali), dostali zase takovou hodinkovou pauzu, abychom se psychicky mohli připravit na večerní trénink, jenž měl trvat od 8 do půl desáté, ale občas se nám protáhl. A se zněním falešných hlasů a tónů kytary jsme se dvě hodinky po večerce pomalu chystali ke spánku...
Takžé jediná ujma, kterou jsem utrpěla jsou namožené svaly (což je moc dobře), boalevé nohy (což není zas tak dobře), pořádnou rýmu (k tomu se snad nemusím vyjadřovat) a něco s patou nebo Achilovkou (protože poslední dva dny soustředka jsem na ni nemohla moc došlápnout a teď to v ní vrže nebo lupe nebo já nevím co a pěkně to bolí ). Nicméně to byl úžasný týden, mrzí mě, že jsem tam nebyla dýl, a až od Evičky získám nějaké fotky a zkonzultuji ji se svým svědomím a vědomím, možná sem některou přihodím. =D Ze začátku aspoň fotka Surinky, která nám dělala doprovod. =)


Teď k věci.. =D
Pozítří kolem půl třetí ráno (tyrani!) budeme odjíždět z domu na letište, takže na další týden zmizím z povrchu země České a přesněji na Mallorcu. Do stejného letoviska i hotelu, kde jsme byli před dvěma roky, ale nedá se nic dělat. Mimo to, bylo to tam hezké.
A doufám, že i bude. Se sestřenkou (místo sestry - je to výhodnější. Nebudeme se hádat a ona si doma bude dělat týdenní pařbu, předpokládám.), babi, dědou a

rodičovstvem. Takže teď bych měla balit. Akorát se mi moc nechce..
Takže to bude muset počkat na zítra, kdy odvezem Cherrynku na její prázdniny ke známým, a kdy bych měla zajít do knihovny. Sice se budu snažit vtlouct si do hlavy všechno z učebnice autoškoly, ale povinnou četbu bych taky němal zanedbat, hlavně z toho důvodu, že příští rok budu maturovat! (FUJ! To zní hrozně!) Teď dočítám Saturnina od Zdeňka
Jirotky (všichni určitě známe film Jiřího Věrčáka), ale můžu říct, že je to nádherná, vtipná, romantická a milá knížka.




...(ASI JSTE SI VŠIMLI, ŽE JSEM SI VŠIMLA BARVIČEK =D)...
Ikdyž, možná by nebylo od věci přečíst nějakou tu knížku z té ohromné zásoby, co jich mám minimálně od předminulých Vánoc.

No, aspoň když já jsem se na balení vykašlala, kočka vzala za mě vybalování. A že jí to jde. Asi se budu inspirovat!



















A NAKONEC. Proč ten název článku. Prostě.. PROČ BY NE?? =D

Tak se mějte nádherně a já se zase ozvu!!!
P.S. Co se týče povídky, mám to v hlavě, ale nechce se mi vůbec psát! =D Potřebovlala bych někoho, kdo by mi četl myšlenky (obětuju i slova) a zapisoval by je! =D Beru dobrovolníky! =)