Leden 2009

6.kapitola - Rozhovor

31. ledna 2009 v 23:36 | Kolda |  kapitoly-Smrt je teprve začátek
Už po čtvrté se to sem snažím vložit, snad už to půjde.. =/ =D
Slíbila jsem to, no ne? Takže je tady 6.kapča s velmi originálním názvem, ale jiný mě fakt nenapadl. Není ani moc dlouhá, ale nahradím to v té další, které mám už půlku napsanou=)
Já si skoro nepamatuju, co bylo v minulé kapitolce, doufám, že vy jo xD Tak snad už jen Krásné počtení =)
_______________
"Počkej nahoře, hned přijdu," slíbil jsem, a odběhl na druhou stranu ulice k domovním dveřím. Co byl můj plán? Opravdu to nebyl žádný objev, možná jen vynalézavější než tužka s papírem. Vzpomněl jsem si na starou magnetickou tabulku, kterou mi máma koupila, když jsem byl malý. Nebude problém sehnat na ni fixy a bude to jednodušší než papír, ne?
Konečně jsem ji našel. Byla velká asi půl krát půl metru a na okrajích byl už trochu vybledlý červený rám. Dřív visela v mém pokoji a táta mi na ni kreslil plán modelů letadel.
Prohledal jsem ve svém pokoji pír šuplíků a narazil aspoň na jednu píšící fixu. Výborně. Vzal jsem tabulku a vyšel zase ven. Po chvíli jsem už vcházel do velkého pokoje s okny a nikam nevedoucím schodištěm.
"Magnetická tabule? Moc chytré," ozval se za mnou jemný hlas a po chvilce se objevila i tmavovlasá kráska s černýma očima.
"Aspoň se na tom domluvíte," pokrčil jsem rameny. Usmála se.
"Děkuju,"
"Nemáš zač," vrátil jsem ji úsměv. Najednou jsem se v těch černých očích ztratil a nedokázal se pohnout. Z hlavy mi vypadly naprosto všechny myšlenky a já myslel jen na to, jak se propadám do té temnoty. Ale nebyla v té tmě úzkost. Byla důvěrně známá.
Asi bych se jen tak nevzpamatoval, kdyby nepromluvila a nevytrhla mě.
"Nepůjdeme se projít?" navrhla.
"To by bylo fajn."

Maggie Laure
Venku se blížil západ slunce a já se jen tak projít nebyla dlouho. Šli jsme na samý konec ulice, kudy pokračovala jen úzká vyšlapaná pěšina mezi pár stromy. Vlastně jsem nikdy dál nebyla.
"Odkud jsi se sem vlastně přistěhoval?" zajímala jsem se, když už nebylo na ulici skoro vidět.
"Bydlel jsem v San Francisku. Před třemi lety od nás odešel táta a pak jsme bydleli chvíli v New Yorku a nakonec v Jersey. To bylo hlavně kvůli práci." Objasňoval.
"A kde tvoje maminka pracuje?"ptala jsem se dál. Chtěla jsem znát jeho minulost.
"Je právnička, má toho celkem hodně."
"A tvůj táta?" pokračovala jsem opatrně. Nevěděla jsem, jestli se mu po něm stýská, jestli ho vídá nebo je na něj naštvaný.
"Ten je profesionální kuchař. Hodně svou práci miluje. Odjel do Paříže a pracuje v jedné z nejlepších restaurací." Mluvil o něm jako o dítěti, na které je hrdý. Pousmála jsem se.
"Takže ho vídáš?" S povzdechem zavrtěl hlavou a podíval sena západ mezi stromy, kudy pronikaly paprsky slunce.
"Naposledy před rokem. Těsně předtím, než jsme se přestěhovali do New Jersey." Přikývla jsem. Chvíli jsme šli potichu, dokud jsme nedošli ke kraji skály. Nikdy jsem nevěděla, že tu nějaká je.
"Polezeme nahoru?" zeptala jsem se.
Zatvářil se nevěřícně. "Chceš lézt v těchto botách?" uchichtl se.
"A v čem jiném? Po smrti se už nepřevlékám," připomněla jsem mu. Zakřenil se na mě a vylezl na první velký kámen. Pak pro mě natáhl ruku a já se jí chytla. Pomohl mi vylézt za ním a tak jsme pokračovali dál. K úplnému vrcholu vedla úzká cestička. Nebylo to těžké, jak jsem si myslela. Podpatky se mi do hlíny nezabodávaly, nemohly. Konečně jsme vystoupili na úplný vrcholek a oněměli úžasem. Ten pohled byl tak odzbrojující. Slunce zbarvovalo oblohu do všech odstínů červené a odráželo se v řece pod námi. Posadili jsme se a sledovali, jak se slunce ztrácí za obzorem a nahrazují ho hvězdy.
"A co tvoje rodina?" navázal opět konverzaci tam, kde jsme skončili.
"O mámě víš, je lékařka. Dělá kariéru a to je po tátově smrti její celý život. Dřív, když jsme ještě byli všichni, jsme hodně cestovali. Vždycky se mi to moc líbilo a chtěla jsem projet celý svět." Zadívala jsem se na jednu hvězdu, téměř nezářila, ale mě zaujala. Stočila jsem svůj pohled na něj a střetla se s tím jeho. Tmavé delší vlasy mu vlály ve větru a modré oči mě propalovaly.
Cítila jsem, jak mě Mike jemně chytil za ruku. Pousmála jsem se. Teď jsem si víc než než kdy dřív uvědomovala ten rozdíl mezi námi. To, že já jsem mrtvá. A z celého sdce jsem si přála, aby to tak nebylo.
Znovu mi zabloudil pohled k "mé" hvězdě. V tu samou chvíli začala padat a nakonec přejela po celé délce oblohy.
Už byla pořádná tma, když jsme se rozhodli vrátit. Mike stále svíral mou ruku ve svojí dlani a moje zářivá aura nám osvětlovala cestu. Doprovodil mě domů. Nakonec jsme se tomu zasmáli, protože jsem teoreticky tady žádný dům neměla a mimo to, já se mohla přemístit odkudkoliv, na rozdíl od něj.
Teď jsem se rovnou nezhmotnila na okenním parapetu. Přála jsem si být co nejvíc jako obyčejný živý člověk, takže jsem vyšla schody pěkně po svých.
Posadila jsem se na schody a složila hlavu do dlaní. Jak to vlastně je? Jak to je s mým vztahem k Mikovi? Dneska jsem si uvědomila, že to nejspíš nebude tak jednoduché, jak jsem si myslela.
Pomalu mi to začínalo docházet.
Ale to se nesmí stát! Nemůžu se do Mika… zamilovat? Jsem do něj opravdu zamilovaná? Před očima se mi objevil jeho úsměv, jeho uhrančivý pohled a modré oči. Musela jsem se usmát.
Ach ne! Překryla jsem si rukou oči a povzdychla si, pak pomalu vstala. Došla jsem k oknu a koukala chvíli ven. Pouliční osvětlení už zářilo naplno, až překrývalo svit měsíce.
Pomalu jsem sešla schody dolů. Ale už jako duch jsem prošla zdí domu na ulici. Procházela jsem ulicemi a chtěla si všechno promyslet. Ale moje mysl teď stávkovala. Měla jsem v hlavě úplně prázdno. Nemohla jsem složit dohromady jedinou myšlenku. Jen jsem bezcílně bloumala městem. Kolem mě chodili lidé, občas mnou prošli, nikdo mě neviděl.
Co to? Zarazila jsem se a zůstala koukat před sebe.
To mám takový absťák po kouření? Moment, já jsem nekuřačka! Tak proč vidím obrovskou zářící cigaretu, jak mi utíká za roh?"

Ajajaj =/

31. ledna 2009 v 19:01 | Kolda |  zprávičky
Já vím, já vím...
Jsem naprosto strašná, hrozná a strašně se stydíím, jak jsem to tu zanedbávala a tak dlouho ani nic nepřidala.. Vždyť poslední přidaná kapča je ještě z minulýho roku!
Ale dneska jdou naši zase na ples a videovečer, který jsme si chtěly se ségrou udělat -a trochu se napít a kašlat na to, jak se dneska táta choval - štval- a jak jsme ho chtěly poslat do..no hoodně daleko.. - no,prostě z toho sešlo..nebo-li se to posunulo až o pár hodin později,.takže nemám zas co dělat.. Takže konečně znovu budu psát a přepisovat a ještě dneska se tu stopro objeví další kapča (možná dvě - ale velký možná!) SJTZ a snad i MH
A ještě jednou se strašně omlouvám!

Hm hm hm... a ještě jednou Hm! x)

24. ledna 2009 v 23:38 | Kolda |  zprávičky
No dětičky... co s váma?
Fajn, spíš co se mnou, já vím... Mám dopsaný pokráčko, skončila jsem ho přesně tam, kde jsem chtěla..jenže je kratší než obvykle... No, dneska mám hoodně dlouhý večer (naši mají naproti ples a sestřička si dole uspořádala takovou - naštěstí malou - kalbičku, takže jsem lehce zabarikádovaná v pokoji; ale přes ten hluk by beztak nešlo spát..), takže čas na to je
A sakryš... já musím číst Antigonu.. do školy,..no, tak uvidíme..
V každým případě jsem začala pracovat na nové stránce - až se v tom trošku naučím a tak nějak to bude vypadat, dám odkaz. Je to proto, že blog mě už začíná celekm štvát, ale nemůžu se vymlouvat jen na něj. Prostě jsem chtěla zkusit něco nového... Zřejmě tam budou jen povídky a pokud se nějak nenaštvu, tak tady všechno dál zůstane.. (možná pak kapitoly budou aktovnější tam.. uvidíme uvidíme)
Nějak se teď nudím, tak půjdu asi psát.. mějte se moc krááásně!

Lyžááák! xD

19. ledna 2009 v 20:14 | Kolda |  milý deníčku...

Ahoj dneska už napotřetí=)
Varuju, přísně nebezpečné číst dál!! (asi se rozepíšu... xD)

Soutěž nebo anketa??

19. ledna 2009 v 18:50 | Kolda |  ANKETY aneb náš veřejný průzkum x)
No, s Michkou jsme si opět pohrály(ve škole o volné hodině xD) a vytvořily další anketu.. bohužel to vyšlo tak, že je to nejspíš taková anketo-soutěž xD
Cenu moc neočekávejte - maximálně malej diplomek; ale třeba bude sranda, když se zapojíte ;-)

1-V celým článku je obrázek a pořádně si ho prohlédněte...
2-Do komentářů napište, co si myslíte, že to je...
3-Hodně štěstí





SOUTĚĚĚŽ!!

19. ledna 2009 v 18:44 | Kolda |  co ještě...=)
Děcka pozorte!!!
Mišulda vymyslela skěvlou soutěž a já slíbila, že ji s ním dyžtak pomůžu..takže pro začátek..:KOUKNĚTĚ SEM!!! doufám, že se zapojíte!

jabadabadůůů xD

17. ledna 2009 v 13:24 | Kolda |  zprávičky
Ahoj, nemám nějak chuť se moc rozepisovat, takže jen oznamuji, že jsem se vrátila=) Možná něco napíšu i o lyžáku, ale teď se mi fakt nějak nechce... na pokráčování povídek se pracuje
Na horách paráda - sluníčko. Mám i pár foteček ze svahu - krásný výhled, když pod náma byly mraky a jak je ozařovalo sluníčko..no uvidíte=)
Všichni se vrátili v pořádku - v rámci možností (někdo dřív, nějaká ta zlomená ruka, vždyť to znáte) - teda aspoň od nás.. Jedna smrt tam byla.. Juj, té krve... Možná jste o tom někdo slyšel - Jánské lázně.. nevadí,..
Slibuju, že se tu brzo nějaká kapča ukáže a ajá ještě budu dohánět čtení povídek na vašich stránkách - na to se opravdu těším!
Zatím se mějte aprosto perfektně =)

Je čas udělat pápá

8. ledna 2009 v 22:31 | Kolda |  zprávičky
Ahojte díťátka=)
Omlouvám se, že tu není už dávno další kapča - k čemukoliv (i když jsem začala se SJTZ). Je pololetí - vždyť to znáte. DOtahují se známky, naskakují testy.. zítra píšem kompozici z matiky a já třetině nerozumím... Fajn, už jen čtvrtině Ale aspoň jsem si do mozku nacpala biologii xD Zvláštní, jak jsem tomu zničehonic rozumněla.. x)
A zase odbíhám od tématu. No, jsem jsem chtěla říct, že ani příští týden se tu žádná kapča - vlastně nic - neobjeví, protože jedu na lyžák. Zřejmě tam ani nebude čas psát, maximálně budu dočítat povinnou četbu..
Takže vás prosím o strpení a příští víkend by mohlo něco přibýt. Je mi líto..
Ale mějte se naprosto báječně až famózně!

Písničky x)

3. ledna 2009 v 21:10 | Kolda |  milý deníčku...
(P.S. DOLE JE ANKETA!!)
Rodinné oslavy bývají někdy fakt kulturní zážitek - tak dneska teda určitě
Znovu sázka o flašku - tentokrát, jestli je na jistý ulici Reanult nebo Ford (minule, jestli je Fernet 2002 nebo 2008 - jistě, že flašku vyhrála sestřička)
Širokoúhlý strýček Prdík nám čmajzl čaje a slil si je k sobě do hrnku(to je fakt pomalu sud xD), ještě byl tak hodný, že nám dovolil se napít x) Když jsem tam měla chvíli otevřenej noťas, tak se o něj náhodou opřel a zmáčkl všechny čudlíky - což se notebooku moc nezamlouvalo, omylem se nás pokusil zlechtat a když jsem ho náhodou přehlídla a nakopla, tak mě zamkl do šatny
Ještě, že už nás nemůže vysadit na skříň, jako když jsme byly malí xD
No, poslední dobou jsem se strašně zabouchla do pár písniček, tak bych sem ráda dala videjka=)
První je Sen - Mc Erik & Barbara


Druhá je So close - John McLaughlin (taky z filmu Enchanted - Kouzelná romance)
No, tak si užijte poslední víkend Vánočních prázdnin (ou, já musím ještě dělat tu matiku... a biologii,.. a ZSV..), kdy ještě není škola!

Rytíř Lexa z Loxly

1. ledna 2009 v 20:57 | Kolda |  krátké povídky
Krásný první den nového roku
Mám tu opět povídku - přesněji pohádku - do školy, tentokrát na téma: Rytíř Alexander. Doufám, že se vám bude líbit, je to taková blbost...