Září 2008

Novýýýý designe!=)

30. září 2008 v 16:59 | Terezka/Kolda |  zprávičky
AHoooj=)
No, nějak mě omrzela žlutá a tohohle designu mám už plný zuby (i když ten wall se mi líbí furt), takže bude novej=) Včera večer jsem si s tím delší chvilku hrála a i když původně to mělo vypadat jinak, líbí se mi to...=) Téma bylo: čas (plus mínus xD) Doufám, že se vám bude nový líbit..přelaďuju zase na tmavé barvy=)
Během teď nějaké doby se to tu bude trochu měnit, tak to prosím ignorujte=)
A ještě obrázek starýho designu=)

7.část

28. září 2008 v 16:45 | Terezka/Kolda |  magic history
Ahojky
Strašně se omlouvám, že sem tu poslední dobou nic moc nepřidala a když na to tak koukám, tak minulou část jsem přidala už před dvěma týdny! Což je hrozný, takže se pokusím s tím vším víc pohnout. Tahle - 7.část Magic history taky není nejdelší, ale můžu se obhájit jedině tím, že jsem psala i novou povídku - Smrt je teprve začátek, která se tu během týdne, možná dokonce během pár příštích dnů objeví.
No, tak tady už je pokráčko, můžu jen říct: Krásný počteníčko a doufám, že se vám bude líbit
Více v celém článku =)
____________________
"Zabiju tě!" křičel na mě ve vzteku John. Jeho vyrovnaná maska s úšklebkem byla pryč.

DĚKUJUUUU!!! =)

18. září 2008 v 21:04 | Terezka/Kolda |  milý deníčku...
STRAŠBĚ MOOC CHCI VŠEM PODĚKOVAT ZA HLASY DO SONBU..fakt moooc! je to poprvé, co jsem vyhrála a sem strašně ráda.. děkujuu!!!!
a mooc děkuju za diplomek! =)

William Shakespeare

17. září 2008 v 21:01 | Kolda |  "citátky"
Včera jsem si v knihovně půjčila Williama Shakespeara - Sen noci svatojánské. Původně jako povinou četbu do školy, ale newim, jestli se mi z toho podaří něco napsat =D
Ale v každým případě mě tam strašně zaujala jedna.. "básnička" =) Moc pěkná
Sonet 75
____________________
Jsi pro mne, lásko, chlebem vezdejším,
deštěm, co něžně zkrápí suchopár,
já boháč jsem, co strádá bohatstvím,
po klidu toužím, nalézám jen svár:
jásám, že mám tě, pak hned strachy hynu,
že mi tě vezme krutý zloděj Čas,
žárlivě střežím tě, však za vteřinu
všem očím pyšně dám tě na pospas,
hned tebou zpit, hned zmírám žízní,
sotva jsem syt, hned hlady umírám,
jsem touhou štván a rozkoš hledám v trýzni,
šílím, když chci tě, šílím, když tě mám:
den co den hladov, denně přesycen,
slastí i strastí zmírám každý den.

Finále=)

16. září 2008 v 21:59 | Kolda |  zprávičky
Zdravííím=)
Téda, je to úplně poprvý, co jsem se dostala přes první kolo a dokonce až do finále!
Budu všem moooc vděčná za případné hlasy ( SEM ), o které vás tímto chci moc poprosit
A děkuju moooc za hlasy do minulého kola!
p.s. Pomalu začínám přepisovat tu novou povídku, zjišťuju, že tam toho potřebuju víc přidělat a o víkendu budem doma malovat, takže tento týden asi moc ne, ale někdy během příštího nebo tak by se tu první kousky mohly začít objevovat =)

6.část

14. září 2008 v 18:12 | Terezka/Kolda |  magic history
Čauííík=)
Tak jak se máte??? Předpokládám, že je tu minimálně jeden člověk, kterej je ze školy stejně nadšenej jako já... Vždyť vůbec na nic není čas - jen se furtu učit, učit se, chodit ze školy domů pozdě, učit se, učit se... jo a abych nezapomněla: učit se! + brzo vstávat a učit se!
Kdyby nebylo ve škole tolik fajn lidí a někdy i sranda - asi se na to vykašlu...
Zapálila jsem si svíčku a teď ji tady fetuju - nádherně voní Tak já honem přidám pokráčko, než se mi z toho začnou motat písmenka
p.s. Byli jste někdo na tom Bike parku v Kroměříži??? Čekala jsem něco většího... S kámoškou jsme tam zůstali asi pět minut a pak zklamaně si prošly celej Kromcl až na autobusový nádraží... Jestli jste tam někdo byl a řeknete mi, že to pořádně vypuklo až kolem druhé hodiny - vraždim!
Snažila jsem se to pokráčko udělat delší, ale jak tak na to koukám, newim, jestli se mi to povedlo... Tahle část mi přijde poněkud zvláštní, ale posuďte sami... =)
AKTUALIZACE: Měla jsem v plánu sem hodit i obrázek těch šatů a nějak na to zapomněla.. No a když mě někdo upozornil, že to z toho popisu nepoznal (viď Míši? =D), tak to sem dávám teď =)
____________
"Alex?" ozvalo se kousek ode mě. Že by záchrana?
Přišlo mi, že z toho nedostatku kyslíku začínám pomalu ztrácet vědomí. Daniel vylezl z keřové stěny přesně ve chvíli, kdy se mi podlomily kolena a já se sesunula na zem s přetrvávajícími sípavými zvuky vycházejícími mi z krku.
"Alex!" vykřikl zděšeně Danny, jak si mě všiml a hned ke mně přiběhl. "Co je? Alex, co se děje?!" To se ptá té pravé..

dětičky zpěváci - 5Angels, Connie

12. září 2008 v 20:37 | Terezka/Kolda |  Videjka 8)
Brý večíír!=)
Nedávno mě kámoška Lenča posílala tyhle videa 5Angels a mě se to nějak líbí - ty holky jsou fakt drsný! A dobrý! Tak náhodou, na to, že jim není ani deset bo kolik..
A pěkně tancujou =)
Čarodějky (Witches)
A výstupko v X-factoru s Leošem Marešem=)
A to už je mnohem dýl, co mi zas jiná kámoška náhodou pustila tohle video... Connie, která ve svých šesti letech zpívá naprosto užasně
že se ji podařilo rozbrečet porotu Britains Got Talent
A nádherná písnička "I will always love you" zpívaná taky Connie
Conniino album "I believe"
Jsou užasní!=)

2.kolo

12. září 2008 v 18:11 | Terezka/Kolda |  zprávičky
Ahojky=)
Vůbec sem tomu nevěřila, ale jsem v druhým kole SONB! Prosim vás o hlasy.
Pokud se opravdu rozhodnete mi je dát, tak prosím tady
A děkuju moooc za ty z předešlého kola!!!
Váš Koldátor, alias Kombajn Kolda Kolibříková

SONB

10. září 2008 v 18:28 | Terezka/Kolda
Ahojky=)
Tak jsem zpátky ze třídního seznamováku - bylo to supr
Chtěla bych vás poprosit o hlas do SONB - tady . Pokud mi věříte, že mám na výhru . Díky mooc!

dotaz=)

4. září 2008 v 20:26 | Terezka/Kolda |  zprávičky
Dobrý večer,
Dámy a pánové, mám... DOTAAAZ!!!!
Chtěla jsem se zeptat, čemu dáte přednost...
Buď: Přidám novou povídku a i s Magic history to budu střídat v přepisování a přidávání kapitol
nebo
Nejdřív dopíšu MH (a to asi bude ještě na dlouho) a potom začnu přidávat novou povídku..jejíž jméno mimochodem je Smrt je teprve začátek...
Tak jak? Já se nemůžu rozhodnout, jestli mám přepisovat i ty první dvě kapči té nové nebo ne... Jste radši, když se přidává jen jedna povídka, nebo dvě na střídačku(nebo jak se mi bude chtít...)??
No,hodím sem anketu, ale piště aj do komentíků, děkujuuu=)
p.s. Doufám, že z toho článku jde pochopit, o co mi jde xD
Nakonec nádherný obrázek od Victorie Francés=)

5.část

3. září 2008 v 22:47 | Terezka/Kolda |  magic history
Zdravíííím!!!!
Po hodně dlouhé době přidávám pokráčkoo!=) Dneska se mi teda moc psát nechtělo, ale byla jsem vydíraná
Je tady, není moc dlouhé, ale nějak sem se do toho zase zapsala, takže další by mohlo být vcelku brzo....=)
P.s. Tak Míšo, teď jsi na řadě s další kapitolou ty!
__________________________
"Nebude vám vadit, když vás doprovodím? Rád bych si taky udělal výlet." Trošku jsem znervózněla, ale nakonec pokrčila rameny a přikývla na souhlas.
"Jestli chceš." Chvíli nastalo ticho, ale znovu jsem ho přerušila. "Ale vyjedeme už teď ráno." Upozornila jsem ho.
"Vlastně," skočil mi skoro do řeči Daniel a já na něj udiveně pohlédla, "mohli bychom jet až zítra ráno. Napadlo mě, jestli tu nechceš zůstat na dnešní ples…?" vyvalila jsem na něj oči.
"Ples?" opakovala jsem trochu mimo. Nikdy jsem na plese nebyla a teď mám jít rovnou na středověký?
"Dnes večer." Upřesnil a sledoval mou reakci.
"E, no tak… jo, no." Dostala jsem ze sebe a Danny mě obdařil spokojeným úsměvem. Přece jsem ho nemohla zklamat ani tím, že neumím vlastně tancovat.
Když jsme dosnídali, vracela jsem se pomalu do svého pokoje a Danny mě opět doprovázel.
"Co se děje? Je to kvůli tomu plesu?" zeptal se, starostlivě, když jsem dlouho mlčela a jen přemýšlela. "Nemáš plesy ráda?"
"O to nejde, já… neumím moc tancovat." Přiznala jsem sklesle a otevřela dveře mého pokoje. Jakmile jsme vešli, začal se Daniel strašně smát.
"To kvůli tomu jsi tak zaražená?" začínal se uklidňovat. "Tak zaprvé, to tu beztak neumí skoro nikdo, ale nějak to zvládají. A zadruhé, jsem taky neuměl, ale Walther mě to naučil." Najednou se jeho úsměv proměnil v šibalský a zajiskřilo mu v očích. Popošel blíž ke mně, jednu ruku založil za záda, druhou otevřenou dlaní natáhl ke mně. "Smím prosit?"
Cítila jsem, jak na něj nevěřícně koukám a jak pomalu, ale jistě rudnu.
"No, já,…" vykoktala jsem, ale Danny už nečekal. Rukou, kterou původně držel napřáhnutou proti mně, zachytil mou a přitáhl si mě blíž. Druhou ruku mi zlehka položil na boky. Pomalu začal dělat kroky a já, zahleděná do jeho čistých blankytných očí, jsem ho napodobovala. Překvapilo mě, že jsem šla kroky přesně a přitom ani nekoukala na nohy. Věděla jsem, že jsem ten tanec nikdy netancovala, přesto Daniel vedl tak skvěle, že jsem mu ani jedinkrát nestoupla na nohu.
I bez melodie hudby se pořád držel v rytmu, který po chvilce zrychlil.
Velká sukně se mi nepletla pod nohy, jak jsem čekala a mě už nic nerušilo od toho, abych se tomu víru poddala a užívala si jeho blízkost.
Pak jsme zastavili. Uvědomila jsem si, že pokud to bude stejné na plese, bude opravdu jak z pohádky.
Danny se nepřestával usmívat a já z něj nespouštěla oči.
"No, vidíš. Tancuješ dobře." Pochválil mě a o krok ustoupil.
"Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se. Kdyže cesta domů odkládá, třeba nějaký plány mít bude.
Chvíli přemýšlel. "Nechceš se jít projít do zahrady?"
"Jasně, proveď mě tu." Souhlasila jsem. Když jsme procházeli dveřmi z pokoje, přiskočila za mnou Rosa - nemám tušení, kde se tu zničehonic vzala - a vrazila mi do ruky vějíř a deštník s krajkou. Takže teď jsem jen ohromeně stála a koukala na paraple, ladící mi s šaty. Pak můj zoufalý pohled směřoval na Dannyho. Ten se zasmál, vzal si ode mě paraple a vrátil ho Rose. Jen vějíř mi nechal, ale ten teda přežiju, když musím…
Pak mě chytil za ruku a odtáhl pryč. Služebná se za námi překvapeně dívala s paraplíčkem v ruce.
Nejdřív mě překvapilo, že jdeme přesně na opačnou stranu, než jsme chodili pravidelně na jídlo, přitom jsem si byla jistá, že jsme předtím kolem vchodových dveří procházeli.
Nechala jsem se vést a nakonec jsme se dostali na konec chodby k velkému oknu vyhlížejícímu do zahrady. Byla ohromná.
"Když stojíš v něm, tak to tak nevyniká, jako odtud z výšky." Vysvětlil mi Danny a přitom ukazoval na bludiště, které bylo na zahradě vytvořené z živého porostu.
Keře sestříhané asi do výšky dvou metrů se různě klikatily a zahýbaly. Kolem celého hranatého bludiště vedla široká štěrková cesta, z níž odbočovali malé cestičky.
Keříky zastřižené jen nízko u země se vlnily z druhé strany cesty a jejich zaoblené i špičaté tvary vyplňovaly barevné květiny.
"Páni" bylo jediné, co jsem dokázala říct. Nebyla jsem s to vyprodukovat jedinou větu a jen omámeně koukala na tu nádheru. K té omámenosti mi ale dopomohl Danielův dech, šimrající mě na zátylku a já vnímala, jak stojí těsně za mnou a přes mé rameno sleduje zelené obrazce pod námi.
"Tak jdeme." Poručil a já poslušně šla za ním. Stejnou cestou jsme se vraceli, prošli kolem pokojů a dál směrem do jídelny. Měla jsem pravdu, vchodové dveře jsem předtím míjeli.
Tentokrát jsme totiž po schodech neodbočili doprava a nezmizeli pod schody. Teď nás Danny vedl víc doleva, kde byly naproti nám vidět velké dvoukřídlé dřevěné dveře. Černou ozdobnou kliku měly zhruba ve výšce mých očí. A to ta klika nebyla ani v polovině dveří. Když si vezmete, že zhruba sto šedesát cenťáků nad zemí - v jedné třetině dveří - je klika, jak můžou být ty dveře asi vysoký?
Pořádně. Postarší muž v uniformě s nepříjemným výrazem nám otevřel jedno křídlo dveří a my proklouzli ven.
Hned mě zaplavila hora teplého letního vzduchu, kterým ani vánek nepohnul. Slunce pražilo svou největší silou, protože se schylovalo k poledni. Byl krásný den a hrozný horko, ale přesto po nebi proplouvali velké bílé chuchvalce mračen. Chvílemi zastínili slunce, což byla rozhodně příjemná změna.
Několik metrů před námi začínaly malé keříky vyplněné květinami a za nimi se začalo rozprostírat minimálně dva a půl metru vysoké bludiště. Odtud vypadalo spíš tajemně, než jako z hora tak překrásně.
Vešli jsme do něj a procházeli společně různými cestičkami a zkoušeli možnosti. Drželi jsme se spíš u kraje, i když bylo vidět, že Danny bludiště zná jako své boty. Na chvíli se zastavil a nechal mě jít dál samotnou. Předpokládala jsem, že mě chce nechat chvíli bloudit nebo že se budeme hledat navzájem, nebo že na mě brzo někde vybafne - to byla další možnost. Už to byla nějaká chvilka a já se dostala do středu bludiště. Polekaně jsem sebou trhla, ale nebyl to žádný Danielův vtípek.To způsobilo to místo. Naprosto přesně jsem si vybavila sen, který se mi zdál ani ne před týdnem. Keře vysoké dvakrát víc než já, stísněný prostor a hrozivý smích. Nebyl to sen, spíš noční můra, ve které figuroval John. Zase jsme se prali, ale já rozhodně nevyhrávala. V tom snu mě držel pod krkem a dusil. Ten sen jsem teď před sebou viděla jako vidinu. Cítila jsem, jak mi z plic ubývá vzduch a jak nemůžu popadnout dech. Nikdo kolem mě nebyl a rozhodně mě nikdo neškrtil. Zoufale jsem se snažila alespoň o jediný nádech, o kapičku vzduchu, který jsem teď potřebovala a který se mi nedostával. Musela jsem se o něco opřít, nedostatek kyslíku mi začal dělat před očima tmu. Chtěla jsem se opřít o keř, ale spíš jsem do něj zapadla. Slyšela jsem divné zvuky a po vteřině jsem si uvědomila, že ten sípavý zvuk dělám já.
"Alex?" ozvalo se kousek ode mě. Že by záchrana?

Historička

2. září 2008 v 20:18 | Terezka/Kolda |  nej knížečky=)
HISTORIČKA - Elizabeth Kostova
Nádhernou knížku Historička jsem si půjčila od ségry a vzala si ji na dovolku. Doslova jsem se od ní nemohla odtrhnout!
Hlavní hrdinka zde není nikde pojmenována, je to prostě šestnáctiletá holka, která má ráda historii. Stejně jako její otec, který je historik. Všechno začíná roku 1972 v Amsterdamu, když najde na stole svého otce staré dopisy začínající slovy Můj milý nešťastný následovníku.
Když se na ně zeptá svého otce, poví ji příběh jeho i těch dopisů.
Vypráví ji, jak našel starou prázdnou knihu jen s jediným obrázekm draka uprostřed. Jak ji donesl svému profesorovi ukázat a ten mu nechal ty dopisy. Jak té noci jeho konzultant - profesor Rossi - zmizel. Jak četl jeho dopisy, ze kterých zjišťoval, že profesor našel stejnou knihu a všechno ho dovádělo na jednu stopu. Otec ji při jeho zájezdech, kde ho dcera doprovázela, povídá, jak začal pátrat po profesoru Rossim, jak ho všechny stopy vedou na jediné jméno. Stejné jméno, o jehož majiteli hledal pravdu i sám profesor. Drákula. Středověký vládce Vlad Tepes (Narážeč) byl známý za svoji krutost a jeho upírská legenda přečkala několik století.
Otcovo vyprávění a poté jeho dopisy ji zavedou do minulosti její rodiny, přičemž zjišťuje příběh své matky, i do minulosti dějin Transylvánie.
Historička jede za svým otcem, který jel hledat profesora Rossiho, i její matku, o které si myslel, že je mrtvá...
V knížce poznáte mnoho míst z celého světa, která jsou popsána tak, že si připadáte, jako byste tam opravdu byli. Amsterdam, Istambul, chrám Hagia Sofia, Oxfordská univerzita, Valašské vesnice, Perpignan, Bulharsko, hora Athos a ještě hodně dalších... =)
Všem knížku moooc doporučuju, určitě to stojí za přečtení